Krok 1 - Základní nastavení vaší únikové hry
Čím podrobněji se rozepíšete, tím lepší hru vám poskládám.
Stanoviště může být zapojeno do příběhu, pokud nevíte, kde se bude hra přesně odehrávat, nechte volné.
Žádnou postavu nikdo nehraje a nikdo s hráči nechodí. Hlas k nim přichází jako nález: vzkaz, zápis, hlas z přístroje nebo vlastní vzpomínka.
Když se hned na začátku ví, co hráči nesou, příběh se pak skládá líp a ve finále se to dá uplatnit.
Ze šifry vyluští, co mají najít - pískoviště, skleník, psí boudu. Vyberte radši věc, kterých je v okolí víc (třeba dveře), hráči je musí obejít a to je baví.
Dostanou mapu s očíslovanými místy. Na jedenáctce vyluští sedmadvacítku, tam devítku. Čísel může být víc než stanovišť, ať se nedá nic obejít zkratkou.
Klasická stopovačka. Na rozcestí luští, kudy pokračovat - vpravo, rovně, po kolika krocích se zastavit.
Pro velkou skupinu. Na každém stanovišti seberou jedno slovo a teprve všechna dohromady dají výsledek. Skupiny můžete vypustit najednou, pořadí nehraje roli.
Stanovišť tu bývá hodně - například při třiceti jich patnáct nese úkol a patnáct je falešných. Falešná stanoviště vám vygenerujeme automaticky, stačí zadat počet.
Věk, počet účastníků celkem, případně velikost skupiny je dobré brát v úvahu při vymýšlení úkolů, kde je důležitá spolupráce. Jinak se staví úkoly pro dvojice a jinak pro velký tým.
- Teď nemusíte nic řešit - konkrétní šifru vyberete až u jednotlivých stanovišť.
- Využití šifrovače - mrkněte, jaké šifry máte k dispozici.
- Jednoduché šifry v textu - šifry bez šifrovače (seznam a vysvětlení).
- Šifra nemusí být složitá - často stačí využít, co je na místě: zvláštní strom ve tvaru písmene, freska na kapličce, sluneční hodiny ve štítu, domovní znamení… Na stanovišti se rozhlédněte, co může zafungovat jako šifra nebo nápověda.
* Zašifrované texty si vždy důkladně zkontrolujte!